Stránka může vypadat na první pohled v pořádku, a přesto ji Google i reálný návštěvník vnímají jako pomalou, protože se hlavní obsah objevuje pozdě, prvky se během načítání posouvají nebo stránka nereaguje na první klik. Test rychlosti stránky právě tyto tři jevy měří a proměňuje je v konkrétní čísla, se kterými se dá dál pracovat. Rychlé srovnání vlastních výsledků nabízí přímo tento test. Tento text vysvětluje, co jednotlivé metriky znamenají, proč se staly součástí hodnocení ve vyhledávání, a jaké chyby jejich výsledky nejčastěji zhoršují.
Co test rychlosti stránky měří
Test vychází z takzvaných Core Web Vitals, sady metrik, kterou Google definoval jako standard pro hodnocení uživatelského zážitku na webu. Zaměřuje se na tři metriky: Largest Contentful Paint, Cumulative Layout Shift a Total Blocking Time, doplněné o celkové skóre výkonu z nástroje Lighthouse.
Proč se tyto metriky staly součástí hodnocení ve vyhledávání
Core Web Vitals patří mezi signály, které Google zahrnul do svých systémů pro řazení výsledků jako součást takzvané zkušenosti se stránkou. Stránka s dobrým obsahem, ale špatnými výsledky v těchto metrikách, tak může ztrácet pozice jen kvůli technickému zpracování, ne kvůli tomu, co je na ní napsáno.
Largest Contentful Paint, tedy rychlost objevení hlavního obsahu
LCP měří dobu, za kterou se na stránce zobrazí největší viditelný prvek, obvykle titulní obrázek či hlavní nadpis. Doporučená hranice je 2,5 sekundy od začátku načítání. Pomalé LCP nejčastěji způsobuje těžký titulní obrázek, pomalá odezva serveru či skripty, které se musí stáhnout dřív, než se hlavní obsah vůbec začne vykreslovat.
Jak dobu do zobrazení hlavního obsahu zkrátit
Titulní obrázek se vyplatí přednačíst dřív, než si o něj prohlížeč řekne v běžném pořadí, a zbytečně ho nezmenšovat až v poslední chvíli pomocí CSS. Server, který odpovídá na první požadavek rychle, navíc posune start celého načítání dopředu, takže se i samotné vykreslení hlavního prvku stihne dřív.
Cumulative Layout Shift, tedy stabilita rozvržení během načítání
CLS zachycuje, jak moc se prvky na stránce vizuálně posouvají v průběhu načítání. Doporučená hranice je hodnota 0,1 nebo méně. Nejčastější příčinou vysokého CLS jsou obrázky bez uvedených rozměrů v kódu nebo reklamní bloky a bannery, které se vloží do stránky až se zpožděním a zbytek obsahu tím odsunou o kus níž.
Total Blocking Time, tedy odezva stránky na první interakci
TBT sčítá dobu, po kterou je hlavní vlákno prohlížeče zaneprázdněné zpracováním skriptů natolik, že nestihne zareagovat na klik nebo dotek uživatele. Doporučená hranice je 200 milisekund. V praxi tuto metriku nejvíc zhoršují rozsáhlé JavaScriptové soubory, které se spouští hned po načtení stránky, aniž by byly pro první zobrazení skutečně potřeba.
Proč testy počítají zrovna s touto metrikou místo reálné odezvy
Skutečnou odezvu na konkrétní klik u živých návštěvníků popisuje jiná metrika, Interaction to Next Paint, tu ale dokáže zachytit jen měření u reálného publika, protože potřebuje skutečnou interakci člověka se stránkou. Simulovaný test bez živého návštěvníka proto místo ní počítá Total Blocking Time jako přibližnou náhradu, která ukazuje stejný problém, jen bez nutnosti čekat na data z terénu.
Celkové skóre výkonu a jak se do něj metriky spojí
Nástroj Lighthouse spočítá z jednotlivých metrik jedno souhrnné skóre výkonu na stupnici do sta bodů, přičemž hodnota devadesát a víc se považuje za dobrý výsledek. Skóre pomáhá rychle posoudit celkový stav stránky, podrobnosti k jednotlivým metrikám ale zůstávají důležité pro to, kde přesně problém hledat.
U reálného provozu se navíc nehodnotí jediné náhodné načtení, ale takzvaný sedmdesátý pátý percentil ze všech návštěv za dané období, zvlášť pro mobilní a zvlášť pro desktopové zařízení. Stránka tak splňuje doporučené hodnoty jen tehdy, pokud jich dosahuje aspoň tři čtvrtiny všech skutečných zobrazení, ne pouze ta nejrychlejší z nich.
Proč tento test měří jinou vrstvu než caching a CDN
Výsledky testu vychází ze simulovaného načtení stránky, které se svým způsobem podobá první návštěvě bez jakékoli uložené mezipaměti. Rychlost při opakované návštěvě naproti tomu záleží hlavně na tom, jestli má web správně nastavený caching a CDN, jak podrobně popisuje tento článek o kontrole rychlosti webu. Obě vrstvy se doplňují, jedna zrychluje první dojem, druhá zrychluje každou další návštěvu stejného čtenáře.
Nejčastější příčiny špatných výsledků
V praxi se za horšími výsledky testu opakují podobné příčiny:
- Neoptimalizovaný titulní obrázek, který zpomaluje Largest Contentful Paint.
- Obrázky a reklamní bloky bez rezervovaného místa v rozvržení, které zvyšují Cumulative Layout Shift.
- Objemné JavaScriptové soubory spuštěné hned po načtení stránky, které blokují hlavní vlákno a zhoršují Total Blocking Time.
- Pomalá odezva serveru, která zpozdí start celého načítání ještě předtím, než se stránka vůbec začne vykreslovat.
Co si z tohoto testu odnést
Largest Contentful Paint, Cumulative Layout Shift a Total Blocking Time společně popisují, jak stránku prožívá skutečný návštěvník, ne jen to, jak dlouho trvá stažení souborů. Úprava titulního obrázku, rezervování místa pro dynamický obsah a odložení nepotřebných skriptů patří mezi zásahy, které se do výsledků promítnou téměř okamžitě.
Zkoušeli jste už změřit vlastní web podle těchto tří metrik, nebo se rychlostí stránky zatím zabývat nemuseli?
